Díky seznamce jsem poznal tu pravou

Občas slýchávám lidi nadávat na on-line seznamky. Mám v takových chvílích sklon seznamky obhajovat, protože díky jedné z nich jsem poznal před osmi lety moji ženu. Možná jsem měl štěstí. Proč byste ho ale neměli i vy? U mě to vše začalo jednoho studeného listopadového rána…

Kalendář na stole ukazoval 5. listopad a já se právě vzpamatovával z dalšího nevydařeného vztahu. S Petrou jsme se potkali před několika měsíci na diskotéce a bohužel se ukázalo, jak málo toho máme společného. Z velkého vášnivého zahoření zbyly jen studené uhlíky. Neklapalo to. Popravdě jsem pomalu začínal propadat podzimní depresi a představě single života.

V pochmurné náladě a bez velkých očekávání jsem se zatoulal na on-line seznamku (DOPLNIT NÁZEV?). Zaujalo mě hned několik dívek a zvažoval jsem, že jednu z nich oslovím. Trochu mě odrazoval neosobní počáteční kontakt a rozpaky nad tímto druhem seznámení. Ale současně jsem si uvědomil, jaké přednosti tento způsob seznámení nabízí. Mohu už od začátku hledat podle údajů v profilu spřízněnou duši. Řekl jsem si, že za zkoušku nic nedám a jednu z dívek oslovím.

Nebudu Vám lhát – nebyl to hned napoprvé zamilovaný americký happy end. Nevyšlo to ani napodruhé. Pak na mě ale z obrazovky vyskočil profil Martiny a mně se rozbušilo srdce. Líbila se mi. Stejně jako já měla ráda knihy, sportovala a chodila do divadel. Ráda se smála.

Sesmolil jsem několik řádků, pečlivě po sobě text zkontroloval (nedej bože, abych se hned na začátku ztrapnil hrubkou!) a odpověď na inzerát odeslal. Následovaly dva dlouhé dny, kdy jsem čekal na odpověď. Přišla. 23. listopadu jsme měli první schůzku v malé retro kavárně. Protáhla se do nočních hodin a později jsme se shodli, že bychom tam ten večer nejraději seděli až do rána.

Následovaly další schůzky.

Dnes je to víc jak osm let. Jsme svoji, bydlíme v našem malém domku za Prahou. Milujeme se. Chodíme do divadel a dennodenně se společně smějeme. Seznamku už potřebovat nebudeme, ale dopustit na ní nedáme.