Láska z internetových končin

Usrkávám ze své pravidelné ranní kávy, proklikávám se jedním článkem na internetu za druhým, když tu se v pravém rohu prohlížeče objeví reklama na seznamku. Dříve bych protočila oči s myšlenkou, že „tohle přeci nikomu nemůže vyjít“, jenže pak si vzpomenu na svou kamarádku Zuzku a její snubní prstýnek. S Petrem se seznámila právě na podobném serveru a já jim ze začátku nedávala moc nadějí. Sama jsem si dříve na seznamce profil udělala, ale v té době to bylo spíš z legrace. S pár muži jsem se sešla a ne, že by to dopadlo přímo tragicky, ale žádná sláva to také nebyla. Možná právě proto jsem usoudila, že to tak dopadá pokaždé.

Zuzka byla dlouho sama. Její předchozí přítel se rozhodl, že jiná žena je mnohem lepší partie než jeho přítelkyně a ona to hodně špatně nesla. Odmítala jakýkoliv vztah či nové známosti a úplně se uzavřela. Když pak po nějaké době zatoužila zase s někým být, byla bezradná. Bála se oslovit kohokoliv nového, bála se vyrazit si jen tak mezi lidi. Rozhodla se tedy zkusit internet a podala si inzerát. Z různorodých odpovědí si více začala psát jen s pár vyvolenými, mezi nimiž byl právě i Petr.

Zatímco zájem o ostatní postupně opadal, s Petrem si vždy měla co říct. I když se v hodně věcech neshodli, vždy dokázali respektovat názor druhého. Zuzka se ale bála toho, že až se jednou potkají, bude to všechno jinak. Když konečně přišel den D a oni si měli vyrazit na první rande, málem to odvolala. Nakonec se i přes všechny své obavy donutila jít s tím, že alespoň bude vědět, na čem je. Hned po návratu domů mi nadšeně volala, jak se skvěle bavili a že se choval stejně jako na internetu. Netvrdím, že se nikdy nepohádali nebo že jejich vztah nezažil žádný spád. Ale jsou spolu šťastní a zatím nepřišlo nic, co by nedokázali překonat.

Nemyslím si, že záleží na tom, jestli se poznáte přes společné přátele, v kině nebo na seznamce. Záleží totiž hlavně na tom, koho poznáte. A šťastné konce mohou začít kdekoliv, i na místě mnohými tak proklínaném, jako je internet.