Seznámení na internetové seznamce

O internetové seznamce jsem poprvé slyšela už na základní škole, tehdy jsem si ale myslela, že já nic takového nebudu nikdy potřebovat. Neměla jsem totiž problém s hledáním partnerů. Dnes si však uvědomuji, že šlo jen o první školní lásky, které s opravdovým vztahem neměly pranic společného.

Že vše nebude tak růžové, jak jsem si to jako malá malovala, jsem pochopila záhy. Už když jsem končila střední školu, byla jsem obklopená mnoha spokojenými páry. Odkud se ti lidé znají, ptala jsem se tehdy sama sebe! Já sama jsem totiž měla pocit, jako bych se ocitla v jakémsi sociálním vakuu, ze které se nedá dostat.

Když si našla přítele i moje nejlepší kamarádka, začala jsem si připadat osamělá. Nechtěla jsem si hledat vztah jen proto, abych nějaký měla, na druhou stranu jsem ale toužila mít to, co jsem viděla u lidí ve svém okolí. A tak, když jsem jednou jen tak znuděně brouzdala po internetu, rozhodla jsem se vyvěsit si inzerát na internetovou seznamku.

Bylo to snadnější, než jsem čekala. Stačilo se jen zaregistrovat, vyplnit krátký dotazník a nahrát dvě fotografie. Přesto jsem si ale dávala na svých odpovědích záležet, aby bylo všem jasné, jakého muže pro sebe hledám! A pak, sotva se inzerát na seznamku nahrál, začaly mi chodit nabídky. Zprvu jsem byla nadšená, kolik mužů o mě má zájem, moje nadšení však brzy opadlo. Psali mi totiž hlavně starší pánové, a to i přestože jsem jasně řekla, že hledám někoho stejně starého, jako jsem já. Nakonec jsem počítač zklamaně vypnula a přestala na to myslet.

Druhý den jsem se na email přihlásila během volné hodiny ve školní knihovně. Přibylo mi několik dalších odpovědí, a protože jsem neměla nic lepšího na práci, řekla jsem si, že si je projdu. Co kdyby náhodou? Nakonec jsem našla hned tři zajímavé kluky v mém věku a rozhodla jsem se, že jim odepíšu. Jeden z nich už potom vůbec nezareagoval a druhý mi po čase začal psát divné zprávy, ten třetí byl ale opravdu milý!

Jmenoval se Dan a byl jen o dva roky starší než já. Psali jsme si spolu několik týdnů a zjistili jsme, že máme hodně společného. Nakonec jsme se proto domluvili, že se spolu sejdeme. Byla jsem z toho hodně nervózní – na jednu stranu jsem se bála, že se mu nebudu líbit, na druhou stranu jsem měla obavy z toho, že bude divný. Navrhla jsem proto raději, že se sejdeme v kavárně, protože vím, že tak chodí i mnoho dalších lidí.

Všechny moje obavy se ale ukázaly jako naprosto liché! Úžasně jsme si padli do noty, povídali jsme si celé hodiny a nakonec jsem dostala i opatrný polibek. Není se proto čemu divit, že další rande na sebe nenechalo dlouho čekat. A jak to celé dopadlo? Skvěle. Dnes už jsme spolu téměř šest a čekáme naše první miminko. A to všechno jen díky internetové seznamce!